Život s HandicapCat není těžký!

10.02.2020

Skoro každý v okolí si myslí, že život s postiženou kočkou je utrpení. A to jak pro mě, tak pro kočky.

Že musím být asi Superwoman, člověk z jiné planety, asi toho "musím skousnout hodně" nebo prostě "jsem kvůli hendikepáčkům jen doma. " Další perličky: "Kočky se nemohou hýbat, možná jen znuděně spí." "Trápí se svým hendikepem." nebo: "Není to kočičí život."

Prostě utrpení na obou stranách. A víte kdo v tomto fantasy příběhu nejvíce trpí? No přeci ti, kterým dělají vrásky tyto obavy. Nic z toho totiž není pravda. Netrpím tu ani já, ani kočky. Naopak!

Mít hendikepovanou kočku neznamená ztrátu vlastního života!

Ochrnuté kočičky, které netrpí žádnou další vadou, jsou hravé stejně jako zdravé kočky. Mají stejně velkou chuť k jídlu a jsou stejně mazlivé, rozverně, veselé a poťouchlé jako zdravé micinky. Není to těžké, jen je třeba se přizpůsobit. Péče o hendikepovanou kočičku zabere trochu více času než o zdravou, avšak nezoufejte! Není to žádná katastrofa a dá se to zvládnout s úsměvem.

Ve zkratce to funguje takhle

Postiženou kočku nechávate vymočit a to je Vašich 10-15 minut denně. Každý se to dokáže naučit. Pak už to děláte automaticky. Když si s kočkou lehnete do postele, nebo koukáte na televizi, vedle hlazení jí masírujete nožky. Ani si to nevšimnete, je to přirozená součást večera, tak jako mazlení, takže to baví obě. Vrníte si. Na večeři jí dáte urinary kapsičku a jdete spát. Kočička pohyblivá po předních nožkách není na vás závislá. No ovšem kromě toho mazlinkování, jako každá micinka. Nemusíte jí přenášet z místa na místo. Naopak. Dojde si tam sama. Možná po ní budete muset uklízet, pokud nevykonává velkou potřebu do záchodu. Ale to přeci nevadí! Protože kvůli ní máte podlahy bez koberců a potahy. Takže to jde rychle. Každý den vás probudí nádherné dvě oči plné lásky a vděku. A to za to stojí. Všem pochybovačům posílám tento dopis psaný mým kočkám!

Drahý Vendelíne a moje ostatní postižené kočičky

99.7 % lidí by vás nechalo uspat...

99.7 % nezasvěcených lidí si myslí, že život s takovým hendikepem je pro kočku utrpením (dokud nepřijdou k nám)...

99.7% si myslí, že starostlivost o takovou kočku je 24h/7 NONSTOP! Ne není!Zvládám chodit do práce jako každý jiný člověk!

99.7 % si myslí, že je strašně náročné se starat o postiženou kočičku...Ne není! Já jsem taky nestudovala školu: "Jak se starat o postiženou kočku." Moje první postižená kočka Matýsek byl teprve má druhá kočičkou za život!

PS: Vendelín je u nás v době psaní tohoto dopisu už 20 dní. Postižený je takto možná měsíc a myslím, že si ze svým postižením hlavu neláme, nevnímá to, žije dál!

Opravdu si zaslouží takové kočičky aby je doktoři IHNED utráceli?

Když se chce, VŠECHNO JDE! Moc si vážím těch z vás, kteří mi voláte a chcete rady ohledně postižené kočičky a jste ochotni se starat o ni starat. Pokud se o takovou kočičku nestaráte správně, dopadá to katastrofálně, čehož jsem bohužel byla svědkem. V důsledku toho, že je ručně nikdo nevyprazdňoval, zemřeli zbytečnou smrtí na selhání ledvin. Tyto případy jsou doslova morbidní ukázkou toho, jak neinformovanost a nezájem zabíjí.

Máte postiženou kočku po úraze? Když to zvládnu já, tak proč ne vy? Každý jednou začíná. Já na to byla sama, ale vy máte mě a s tím i všechny moje vyšlapané cestičky jako na dlani.